BeInspired

Michael Hoch se narodil ve Vídni, vystudoval aplikovanou fyziku na Technické univerzitě ve Vídni a pokračoval v pedagogickém studiu fyziky a sportu na Vídeňské univerzitě. Během své akademické dráhy se věnoval různým uměleckým projektům, doktorát z částicové fyziky dělal v CERN, kde strávil tři roky, a dalších šest let pak pracoval jako zaměstnanec CERN. Zejména hrál klíčovou roli při návrhu velkého subdetektoru THE ALICE TPC field cage pro projekt CERN-LHC v rámci vědecké kolaborace ALICE.

Po nástupu do pozice seniorního fyzika Rakouské akademie věd se Michael Hoch v rámci kolaborace CMS vrátil ke své umělecké činnosti. V roce 2012 založil mezioborový vědecký a umělecký program art@CMS, po němž v roce 2017 následovalo založení sítě ORIGIN. Oba programy, art@CMS a ORIGIN, mají za cíl podporovat globální dialog mezi vědeckou a tvůrčí komunitou s důrazem na oslovení vzdělávacích institucí a mladé generace.

Během posledních 12 let Hoch inicioval, plánoval a vedl řadu mezinárodních projektů v oblasti komunikace vědy a umění a získal si uznání za své odborné znalosti v oblasti vytváření mezioborových dialogů prostřednictvím globálních sítí. V roce 2017 obdržel od Evropské fyzikální společnosti cenu “Science Communication”. Od roku 2020 působí Hoch jako hostující profesor na Floridské státní univerzitě a od roku 2022 je zaměstnán na Technologickém institutu v Karlsruhe (KIT).

Hochovy zkušenosti s vedením dialogu mezi vědou a uměním jsou patrné z úspěšných projektů v Koreji, USA, Kanadě, Japonsku, Ománu, Kolumbii, na Balkáně, ale i v Rakousku, Švýcarsku, Velké Británii, Francii a z probíhajících iniciativ v Německu. Tyto mezinárodně uznávané akce, vždy se vzdělávací složkou, získaly řadu ocenění za svůj inovativní a inspirativní přístup k transdisciplinární spolupráci.

“Jako vědce mě fascinuje snaha o globální spolupráci mnoha kreativních kolegů, kteří se věnují základnímu výzkumu, stejně jako obrovská složitost špičkových přístrojů v CERN, které nám umožňují dekódovat přírodu. A jako umělce mě okouzluje vnitřní geometrie a obrovské měřítko vědecké architektury v CERNu, která vytváří dechberoucí estetiku a krásu,” říká Michael Hoch.

Petra Buzková/PJOTRA vystudovala malbu na brněnské Fakultě výtvarných umění. Jejím hlavním vyjadřovacích prostředkem je malba. V posledních pěti letech malovala zejména olejem. Tato technika jí dovoluje se k obrazům neustále vracet a zasahovat do nich. Zároveň jí u této techniky fascinuje možnost vrstvení jednotlivých odstínů barev a vrstvení barev krycích s transparentními. Prostor a atmosféru obrazu vytváří zásadně souzvukem barev. Mimo ateliér, například když tvoří v omezených podmínkách domova, vytváří detailnější a často realističtější kresby mikrofixem a pokud maluje doma, tak často akvarelem. Barva jako matérie, její kontrasty nebo naopak monochromnost jsou tím, co jí přitahuje. Práce s barvou jí nejen těší, ale také nutí hledat a objevovat nové cesty, jak s ní nakládat.

Témata její práce jsou často introspektivního charakteru. Vždy se však snaží své vnitřní pochody vyjadřovat tak, aby je divák četl jednoduše, byť svými slovy. Často v jejích obrazech najdete různé symboly či slova, která odkazují buď k jejím vzpomínkám nebo k obecně platným termínům zejména například z oboru psychologie. Několikrát takto ve svých malířských cyklech pracovala s literaturou a jejím individuálním chápáním, které jí přirozeně nutí k vizualizaci a následnému ztvárnění prostřednictvím malby. Takto zastřešené byly například její cykly maleb s názvem Strom, opřené o Exupéryho Citadelu nebo cyklus maleb Introspekce jejíž inspiračním zdrojem byla kniha od Thomase Moora s názvem Kniha o duši. Zatím posledním cyklem inspirovaným konkrétní knihou je soubor maleb nejdříve menších formátů akvarelů s motivem můr a posléze větších formátů pláten malovaných olejem, ve kterých můry už značně stylizuji do forem jakýchsi nových bytostí. Kniha, která jí k tomuto tématu dovedla se jmenuje Osobní totem.

Lucie Charouzová je absolventkou taneční konzervatoře Duncan Centre, dále pokračovala ve studiu na HAMU obor pedagogika tance. Aktuálně působí jako pedagožka v ZUŠ Libčice nad Vltavou a externě na HAMU. Několik let spolupracuje s Mirkou Eliášovou, s významnou českou choreografkou, a je tanečním interpretem v několika tanečních inscenacích jako např.: Svět z papíru, Boxinbox, Momo, Škatulení, Kuchyňská revue a další. Jejím významným profesním mezníkem byla i spolupráce s bratry Formany, kdy byla součástí opery Jeníček a Mařenka, která se hrála ve Státní opeře. Dále také spolupracuje s CreWcolletive, kde je součástí několika tanečních improvizačních happeningů.

Daniel Scheirich obdržel svůj titul PhD na University of Michigan v USA. Během studií strávil čtyři roky v CERNu ve vzrušující době, kdy byl poprvé spuštěn největší urychlovač světa, LHC. V současné době žije v Praze se svojí ženou a dvěma dětmi. Pracuje jako vědec a přednášející na Univerzitě Karlově. Kromě vědy se Daniel baví také kreslením a své kresby rád využívá při popularizaci vědy.